naglowek3.jpg
Czwartek, 23.11.2017    
Imieniny: Adeli, Felicyty, Klemensa
Przydatne linki

pz.jpg
obywatel_slider.(5047590_3443284).jpg
LOGO Razem Bezpieczniej.jpg
Historie

V dávných dobách

Na území současného města před staletími byly tři vesnice: Czechowice, Dziedzice, Żebracz. Objevují se v historických pramenech teprve na konci XV. století. Je možné připustit, že se v „Knize hmotných statků vratislavského biskupství” biskupa Jindřicha z Wierzbna (1302-1319) vyskytující vesnice Polské Chotowice a Německé Chotowice, tedy naše Czechowice. V historických dokumentech se Czechowice vyskytují s datem 1430 r., Żebracz – 1443, Dziedzice – 1480. První zmínka o farním kostele sv. Kateřiny v Czechowicích pochází z 1447 roku.

Území současných Czechowic bylo příhraničním regionem, jelikož zde plynoucí řeka Biała, tvořila státní hranici mezi zeměmi Koruny sv. Václava a Polským královstvím (1456-1772), a po prvním dělení Polska se stala vnitřní hranicí habsburské monarchie, oddělující Halič od rakouského Slezska. Obdobně řeka Visla, v letech 1742-1918, tvořila prusko – rakouskou státní hranici. Po první světové válce Czechowice (Żebracz se stala statkem Czechowic) a Dziedzice se nacházely na území nezávislého Polska.

 

XIX. století – železnice a průmysl

Do druhé poloviny XIX. století bylo zemědělství téměř jediným zdrojem obživy obyvatel. Na konci XIX. století Czechowice, Dziedzice a sousední Bielsko se staly důležitými průmyslovými centry Rakousko-Uherska. Industrializace našich vesnic byla úzce spojena s umístěním v Dziedzicích Císařsko-královské privátní Severní dráhy císaře Ferdinanda, vedoucí z Vídně do Krakova a Lvova. Železniční trať Bohumín - Dziedzice a Dziedzice – Bielsko byla zprovozněna 17. prosince 1855 roku, Dziedzice – Osvětim 1. března 1856 roku, Dziedzice – Pszczyna v roce 1867.

Podél železniční tratě vzniklo mnoho průmyslových závodů, jako například: továrna na železniční pražce (1890), rafinérie nafty „Schodnica” (1896 r.), továrna na zpracování kovů „Cynkownia” (1896), uhelný důl „Silesia” (vrty byly zahájeny v roce 1900), rafinérie nafty „Vacum Oil Company” (1905), závod pryskyřičných výrobků, zpracování mořských ryb, továrna na brikety, několik cihelen a další.

 

Silná národní identita

Velmi brzy se zde zformovalo polské národní sebeurčení a silné národní vědomí. Působili zde budiči polskosti, autoři polských katolických modlitebních knih: kněz Blažej Olejek („Křížová cesta”), kněz Antoni Janusz („Katolický kancionál”) a kněz Josef Londzin – národní aktivista, spisovatel, předseda Národní rady Těšínského knížectví. Současně vznikly v Dziedzicích a Czechowicích: Sdružení na podporu osvěty v Těšínském knížectví (1872), Matice školská Těšínského knížectví, Zemědělský spolek spolu s Čítárnou (1887), Sbor dobrovolných hasičů v Dziedzicích s polským velitelstvím, Sbor dobrovolných hasičů v Czechowicích (1900), Svaz slezských katolíků, Spolek polského pedagogického sdružení, Sdružení lidové školy, hnízdo „Sokola” (1905), Střelecký svaz a další. Z těchto vesnic se vytvořila početná skupina vlastenecké mládeže, která se připojila k polským legiím Josefa Pilsudského. V meziválečném období nadále pokračuje průmyslová výstavba. Vznikla továrna Spółki Akcyjnej Przemysłu Elektrycznego „Czechowice” (1921 - Akciová společnost elektrotechnického průmyslu), Fabryka Kabli Clement Zahm Spółka z o.o. (1931 - továrna na kabely), Fabryka Galanterii Żelaznej (továrna na železnou galanterii), později továrna na jízdní kola „Apollo” (od 1937), továrna na zápalky, na stroje a čerpadla, na papír a mnoho dalších. Možnosti dobrého výdělku se přičinily ke zvýšení životního standardu obyvatel. Místní orgány mohly rozvíjet infrastrukturu městského typu. Stále vysoká byla kulturní a politická aktivita obyvatel. Vzniklo několik kulturních domů, ve kterých působily: Matice školská Těšínského knížectví, „Sokol”, „Síla”, Střelecký svaz, Svaz polských legionářů. Svou působnost rozvíjelo několik pěveckých sborů, amatérských divadelních scén, kina, mnoho sportovních klubů. Dziedzice, zejména však Czechowice, patřily k předním obcím slezského vojvodství.

 

Nacistická okupace

V období nacistické okupace byla tato oblast včleněna do Německé říše. Začaly deportace na nucené práce do Říše, vyvlastnění, pouliční a domácí lapačky lidí a deportace do koncentračních táborů, rozsudky smrti a veřejné popravy. Byl zničen veškerý polský organizační a politický život a polské školství. Do 1940 roku existovaly samostatné obce Czechowice a Dziedzice, které brzy byly spojeny do jedné organizační jednotky. V únoru 1945 roku bylo toto území osvobozeno sovětskou armádou, a první měsíce nové vlády byly ve znamení bratrovražedných bojů.

 

Městská práva, administrativní změny

Městská práva byla spojeným obcím udělena dne 14. prosince 1950 roku na základě nařízení předsedy vlády (ustanovení nabyla platnosti ke dni 1. ledna 1951 roku), a město mělo mít název Czechowice. Toto vyvolalo nespokojenost u obyvatel Dziedzic, kteří zahájili činností s cílem obnovení názvu Dziedzice. V důsledku těchto snah předseda vlády nařízením ze dne 13. listopadu 1958 roku připojil druhý článek „Dziedzice” a od té doby se město nazývá Czechowice - Dziedzice. Změnilo se také území města. V roce 1950 ze sousední obce Ligota byl k němu připojen statek Podkępie, a v roce 1957 roku Ligotě byl předán dávný czechowický statek Koło. Dne 1. února 1977 roku došlo ke zrušení sousedních obcí: Ligota, Bestwina a jako celek se staly součásti Czechowic - Dziedzic. Nespokojená s tímto Bestwina, po téměř šesti letech usilování, nařízením předsedy vlády ze dne 1. října 1982 roku znovuzískala ztracenou samostatnost. Do 1975 roku město Czechowice - Dziedzice patřilo do katovického vojvodství, bielského okresu. Po zrušení okresů, i přes vytvoření bielského vojvodství, Czechowice - Dziedzice nebyly zahrnuty do nového vojvodství.

Po II. světové válce město i nadále mělo průmyslový charakter. V tomto období se rozvoj probíhal v mnoha hospodářských odvětvích: těžba černého uhlí, zpracování nafty, elektroenergetický průmysl, metalurgie mědi, automobilový průmysl, kabely a vodiče, elektrotechnické výrobky, organický průmysl, stavební keramika, betony, pily, zápalky, celulózovo-papírenský průmysl, vlněný, plst a technické tkaniny, oděvy a spodní prádlo, maso a pekařství. Zde působily podniky známé v tuzemsku i v zahraničí jako například: Rafinérie „Czechowice”, Śląska Fabryka Kabli (slezská továrna na kabely), Walcownie Metali „Dziedzice” (válcovny kovů), Fabryka Sprzętu Elektrotechnicznego „Kontakt” (továrna na elektrotechnické vybavení), Czechowickie Zakłady Przemysłu Zapałczanego (czechowické závody na zápalky), uhelné doly „Silesia”. Ve venkovských regionech ve městě a v osadách: Bronów, Ligota a Zabrzeg se rozvíjelo zemědělské hospodářství a také rybí hospodářství, které již po staletí mělo velký význam v této části Těšínského Slezska.

 

Revoluční společenské změny a současnost

V roce 1980 díky aktivnímu ve městě nezávislému odborovému svazu „Solidarność” (Solidarita) byl zahájen proces změn ve vědomí lidí, který poukázal na nutnost odstoupení od nesprávného systému. O několik let později, revoluční proměny roku 1989 přinesly upevnění tržního hospodářství, vzbudily iniciativu a samosprávnost lidi. Po roce 1990 se nesmírně zvýšila role místní samosprávy. Díky rozhodnutím orgánů samosprávy byla vybudována moderní čistírna odpadních vod a mnoho kilometrů sběračů a kanalizačních síti, i když finalizace těchto investicí je ještě hodně daleká. Nastala přístavba škol– vznikly hlavně nové tělocvičny. Došlo k modernizaci tržnice a mnoha kilometrů ulic a chodníků. Byly postaveny nové mosty a nadjezdy. Vzniklo krásné městské koupaliště, byly přestavěny umělé ledové plochy a byl postaven krytý bazén. Bohužel společenské a ekonomické proměny měly i svoje negativní stránky.

Potřeba restrukturalizace průmyslu po roce 1990 přinesla četná propuštění zaměstnanců a znepokojivý nárůst nezaměstnanosti. Zanikly firmy a podniky, včetně jednoho z nejstarších průmyslových závodů ve městě – továrny na jízdní kola „Apollo”. Mnoho průmyslových závodů prošlo restrukturalizaci, změnili se majitelé a názvy. Někdy „na troskách” dřívějších firem vznikly nové podniky. Nicméně, i přes tyto obtíže a problémy, město stále odehrává významnou ekonomickou roli. V této době vzniklo několik nových, prosperujících podniků, které začaly ve městě dominovat. Nepochybně k ním patří „HB-Unibud” A.S. Začal také přitékat zahraniční kapitál, příkladem jsou takové společnosti jak: Valeo Electric and Electronic Systems, nebo také TRW Steering Systems Poland.

Mnohem větší význam získaly také menší a malé firmy, třebaže některé z nich měly docela bohatou historii a dlouhou tradici. O dobrém stavu průmyslu a výroby a angažovanosti orgánů v této oblasti svědčí udělené v této době ceny a vyznamenání. V roce 1992, jako prvnímu ve městě, Zlatý vavřín dovedností a kompetence udělila Regionální hospodářská komora v Katovicích tehdejšímu starostovi města - Janu Bergerovi. V roce 1994 tuto cenu získala rafinérie Czechowice A.S. (ještě jako Śląskie Zakłady Rafineryjne – Slezské rafinérské závody), a v následujících letech postupně: Tadeusz Polok – tehdejší předseda Śląskiej Fabryki Kabli S.A. (slezské továrny na kabely) – a o rok později stavební firma „HB - Unibud” A.S. V roce 2001 Rafinérie Czechowice A.S. byla vyznamenána soškou „Orly slezského obchodu”, udělená Slezským obchodním klubem. V soutěži pořádané Ministerstvem pro územní plánování a stavebnictví a Polským svazem stavebních inženýrů a techniků místní čistírna odpadních vod získala až čtyři ocenění a vyznamenání, včetně té hlavní – titulu „Stavba Roku 1994”.

Po reaktivaci okresů, k čemuž došlo 1. ledna 1999 roku, se Czechowice-Dziedzice vrátily do bielského okresu, který se stal součásti území nového vojvodství – slezského vojvodství.

Z novodobé historie města je ještě nutné zmínit několik událostí. Od samého začátku naší samosprávy byly navazovány úzké kontakty s jinými samosprávami v tuzemsku i v zahraničí a se samosprávními svazy a sdruženími. Některé z těchto kontaktů získaly velmi konkrétní tvary, což vyústilo v podobě podepsání smluv o partnerství. Jedná se o následující partnerská města: Hiddenhausen v Německu, Slonim v Bělorusku, Orlová v Čechách, Žilina na Slovensku a Łomża, samozřejmě v Polsku. Czechowice – Dziedzice jsou také členem: Svazu polských měst, Slezského svazu obcí a okresů a Sdružení „Region Beskydy”. V roce 1996 byla stanovena cena „Promotio Urbis Czechowice - Dziedzice”. Hlavním cílem tohoto ocenění bylo poctění osob, institucí, souborů apod., které svým působením přispěly k propagaci našeho města. 23. února 1999 roku Městská rada v Czechowicích - Dziedzicích se usnesla o ustanovení sv. Ondřeje Boboly patronem města. O několik měsíců později – 15. června téhož roku, Kongregace pro bohoslužbu a svátosti v Římě vydala zjištění, že „…Svatý Ondřej Bobola, kaplan a mučedník, je patronem před Bohem města Czechowice - Dziedzice…”. 14. listopadu 1999 roku ordinář bielsko - żywiecké diecéze otec biskup Tadeusz Rakoczy uskutečnil slavnostní předání orgánům městské samosprávy list zmíněné Kongregace. A závěrem se zmíníme ještě o jedné události, která se konala už v tomto století. 26. června 2001 roku Městská rada v Czechowicích - Dziedzicích stanovila erb města a městský prapor, a 12. ledna 2004 roku stanovila pravidla a podmínky pro jejich používání.

 

 

PDF
DRUKUJ
POWRÓT
KONTAKT
Decyzja użytkownika w zakresie plików Cookie na niniejszej stronie

Używamy informacji zapisanych za pomocą plików cookie i podobnych technologii m.in. w celach statystycznych oraz w celu dostosowania naszych serwisów do indywidualnych potrzeb użytkowników. W programie służącym do obsługi Internetu można zmienić ustawienia dotyczące plików cookie.Korzystanie z tego serwisu bez zmiany ustawień dotyczących plików cookie oznacza, że będą one zapisane w pamięci urządzenia.

Akceptuje powyższe warunki